Nedávno jsme narazili na zajímavý článek z časopisu Lidé země, zda nás tahají výrobci parfému za nos a tak bychom se s Vámi rádi o něj podělili.

Používání vonných látek sahá hluboko do dávnověku. Jedním z důkazů je ostatně i samotné slovo parfém. Pochází z latinského slovního spojení „per fumum“, což znamená „kouřem“. Aromatické esence pálili už staří Sumerové a Egypťané, kteří tak obětovali vonný dým bohům. V Egyptě byly před několika tisíci lety v módě koupele ve vonných olejích a královna Kleopatra prý nechala růžovým olejem napustit i plachty své lodi. Není divu, že jí pak Marcus Antonius padl k nohám. V novodobých parfumeriích prožívám občas podobné pocity i já.
   Počátky parfumářství ve Francii mají poněkud prozaičtější původ. Středověcí koželuzi a výrobci rukavic v okolí měst Grasse a Cagnes-sur-Mer potřebovali něčím překrýt pach kůže vydělávané tradičními postupy. Parfémované rukavice šly dobře na odbyt a povolání voňavkářů tu rychle zapustilo kořeny. Stejně jako levandule, která je jednou ze základních složek parfémů. Fialová pole se stala snad nejznámějším symbolem Provence.
Mezi základní složky k výrobě parfémů patří mimo jiné i nejrůznější extrakty z rostlin. Až do poloviny dvacátého století je voňavkáři získávali tím, že kladli okvětní plátky či listy bylin na vrstvu vepřového či hovězího tuku. Každé dva dny je vyměnili za nové a po měsíci čekání získávali vonné oleje, které se do mastnoty vstřebaly. V padesátých letech však od této metody upustili – ani ne tak z lítosti nad hospodářskými zvířaty, ale proto, že se pomalý postup nevyplácel.
Zdravý člověk má v nose asi pět milionů čichových receptorů a jejich zjištění vyvolávají reakce mimo jiné i v limbickém systému, který ovlivňuje naše city a emoce.
   Přesto se však největší tajemství našich reakcí na voňavé podněty možná neskrývá v klasickém čichu. Lidé mají v blízkosti nosní přepážky zvláštní vomeronasální orgán, který u mnoha obratlovců vnímá zvláštní látky zvané feromony. Ty se přenášejí vzduchem a dokážou příslušníky opačného pohlaví rozvášnit na dálku.Do nedávné doby však nepředstavoval pro vědce nic jiného než zakrnělý a nefunkční pozůstatek naší dávné minulosti. Ve světle nových poznatků se však zmíněný orgán proměnil v záhadné smyslové čidlo obestřené rouškou tajemství. Vnímá lidské vůně touhy, nebo nikoli? Výzkumníci z univerzity v Yale tvrdí, že u člověka již našli gen schopný vytvářet feromonové receptory. Podobá se analogickým genům myší a potkanů, jeho funkčnost však bude nutné pečlivě ověřit.


celý článek najdete na:
http://lideazeme.reflex.cz/clanek/tahaji-nas-vyrobci-parfemu-za-nos
Autory článku jsou Markéta a Michael Foktovi